Skip to content →

Svatba, na kterou se čekalo

Oddávající se začal ošívat, protože svatebčané měli spoustu času, ale on ho neměl. Po jejich obřadu musel třicet kilometrů jinam, tam se se bude konat svatba na hoře, kterou musel vyšlápnout. Rád by vyrazil s předstihem, ale nevypadalo to tak. Odhodlal se a řekl nahlas a zřetelně, že by svatba měla začít. Přiběhl za ním zoufalý ženich a svěřil se, že přítelkyně nemá zásnubní prsteny. Chtěla je mít i u obřadu spolu se snubním.

Odřeknutá a pak konaná svatba

Nevěsta si nevěděla rady. Hlavou se jí honila spousta myšlenek a ona se chtěla rozhodnout správně. Správně ale přece neznamená, že to bude tak, že řekne ano. Ale třeba to znamená právě to, že řekne ano. Nebo na tom slůvku vůbec nezáleží? Myslím, že na něm záleží a to moc. Nejdříve si vzala prstýnek a souhlasila se svatbou, pak si to zase rozmyslela. Nebylo to s ní jednoduché. Nakonec se svatba konala a byla to naprostá paráda.